MOJE TERAPIE
Kraniosakrální terapie
Co to je a jak to funguje?
Jde o terapii, která pracuje s kraniosakrálním systémem. Název kraniosakrální je odvozen od latinského názvu lebky (cranium), kde systém začíná a latinského názvu kosti křížové (sacrum), kde systém končí.
Kraniosakrální systém je tvořen:
1/ třívrstevným membránovým systémem
(tvrdá plena-dura mater, arachnoidea-pavoučnice, pia mater-omozečnice)
2/ mozkomíšní tekutinou uvnitř membránového systému
3/ strukturami uvnitř tohoto membránového systému, které řídí přívod a odvod mozkomíšní tekutiny
Mozek a mícha jsou obaleny membránami. Mezi membránami je prostor, který je vyplněn mozkomíšním mokem. Ten má za úkol nadlehčovat mozek, zajišťovat vzájemné klouzání membrán, ale také vyživovat mozek, odstraňovat odpady produkované nervovými buňkami a také přenášet signály mezi různými částmi centrální nervové soustavy.
Mozkomíšní mok se tvoří v mozkových komorách, odtud odchází do mezimembránových prostor, kde se pak následně vstřebává. Tento jev (tvorba a následné vstřebávání nebo taky naplnění a vyprázdnění komor) probíhá v pravidelném rytmu 6-12 cyklů za minutu (6-12 naplnění a vyprázdnění). Tento rytmus vzniká brzy po početí a zaniká několik minut po smrti. Je naší vůlí neovladatelný.
Celý kraniosakrální systém na něj reaguje a přizpůsobuje se mu. Při naplnění komor se jakoby rozšíří, při jejich vyprázdnění se jakoby zúží (zmenší, oplaskne). Takto reagují i lebeční kosti. Doktor Upledger (zakladatel této metody) svými výzkumy prokázal, že i v dospělosti je zachována určitá, i když velice nepatrná pohyblivost mezi jednotlivými lebečními kostmi, kterou se lebeční kosti přizpůsobují změnám tlaku mozkomíšního moku. Jestliže dojde k omezení nebo ztrátě této pohyblivosti v oblasti lebečních švů nebo kdekoliv na dráze kraniosakrálního systému (např. vlivem úrazu, nemoci, dlouhodobého přetěžování, stresu), je jeho funkce narušena a dochází k výskytu různých potíží fyzického i psychického charakteru.
Protože kraniosakrální systém zahrnuje mozek, míchu, přes nervy vycházející z míchy i vzdálenější oblasti těla, může Kraniosakrální terapie pozitivně ovlivnit široké spektrum obtíží-bolesti hlavy, bolesti šíje, zad, sinusitidy, závratě, hučení v uších, alergie, poruchy spánku, stavy hormonální nerovnováhy, poruchy zraku, sluchu, deprese, úzkostné stavy, bolesti pohybového aparátu, potíže s čelistním kloubem atd. Díky tomu, že ovlivňuje činnost mozku, je také úspěšná u dětí s poruchami učení, s ADD, ADHD(udává se 50-60% úspěšnost), s autistickými projevy, s epilepsií.
Terapie probíhá tak, že klient leží v pohodlném oblečení na lehátku. Terapeut nejdříve jemným přikládáním svých rukou na určitá místa na klientově těle vyšetří kvalitu jeho kraniosakrálního rytmu a následně stejně jemným přikládáním svých rukou na předem určená místa ( 10 bodový protokol, který zahrnuje uvolnění příčných fasciií, mobilizaci pánevních kostí, práci s durální trubicí, mobilizaci lebečních kostí) uvolňuje napětí v těle klienta a umožňuje tak znovuobnovení toku mozkomíšního moku do všech částí kraniosakrálního systému. Terapeut po celou dobu ošetření vnímá klientovo tělo a doprovází ho při jeho vlastní cestě ke zdraví. Nikdy nedělá nic, co klientův organismus sám nechce.
Protože je to to velice šetrná metoda, neexistují téměř kontraindikace. Kontraindikací je akutní úraz hlavy a stav až 4 měsíce po něm, stejně tak krvácení do mozku, aneuryzma.
Ošetření trvá cca 30 min (u dětí) až cca 60 min u dospělých.
Po ošetření se mohou objevit příznaky únavy, útlumu nebo i bolesti. Během ošetření kromě bolesti (většinou chvilková) také brnění, mravenčení, teplo, tah, barvy, obrazy, vzpomínky.
Frekvence ošetření je individuální. Někdy pomůže jen jedno ošetření, ale většinou je jich zapotřebí více. Z mé zkušenosti je dobré začít s kratším intervalem mezi jednotlivými terapiemi (1-2 týdny) a časem přejít na režim 1 ošetření měsíčně jako preventivní a zdraví udržující.
Po ošetření se doporučuje spíše klidový režim s dostatkem tekutin.
SPS metoda (dříve SM systém)
Jde o systém cviků sestavených Dr. Smíškem, kdy s pomocí speciálních pomůcek ( gumové lano, pružná podložka, hole) dochází během cvičení k aktivaci spirálních svalových řetězců, které bývají obvykle oslabené (např. šikmé břišní svaly) a zároveň k útlumu vertikálních svalových řetězců, které naopak bývají ve velkém napětí ( např. svaly podél páteře).
Cvičením dochází k úpravě těchto dysbalancí a také k protažení páteře směrem vzhůru, k oddálení obratlů a odlehčení tlaku na meziobratlové ploténky a klouby, což umožňuje jejich lepší výživu, regeneraci a léčbu.
Tato metoda je vhodná pro všechna vertebrogenní onemocnění (bolesti zad, pooperační stavy, skoliozy, výhřezy plotének...), artrozy velkých kloubů, stavy po výměně kloubů apod. a praktikovat ji mohou lidé všech věkových kategorií.
Senzomotorická stimulace (SMS)
Jde o soustavu balančních cviků prováděných v různých posturálních polohách, často s použitím různých balančních pomůcek. Cviky spočívají ve vychylování podložky či přímo pacienta z rovnovážného postavení. Postup cvičení je individuální. Začíná se s korekcí postavení klenby nohy a s nácvikem tzv. korigovaného stoje (stoj vycházející ze správného postavení chodidel, přes správné postavení nosných kloubů, pánve, ramen, hlavy), který je základním předpokladem pro všechny balanční cviky a je důležitý pro vnímání těla v prostoru.
Pomocí SMS lze dobře ovlivnit nejčastější pohybové aktivity člověka (sed, stoj, chůze). Cviky prováděné ve vertikále umožňují rozbití špatných pohybových stereotypů a dosažení rychlé a automatické aktivace svalů potřebné pro správné držení těla ve stoji, v sedě a pro zlepšení stability a chůze.
Toto cvičení je vhodné jako léčba i prevence úrazů, bolestivých syndromů vzniklých na základě vadného držení těla, při poruchách rovnováhy apod.
Viscerální manipulace
Terapeutická metoda zvaná Viscerální manipulace byla vytvořena a je neustále rozvíjena světově uznávaným francouzským osteopatem a fyzioterapeutem J.P. Barralem. Ten si všiml oboustranného propojení mezi vnitřními orgány (viscera) a pohybovým aparátem.
Orgány jsou na svých místech drženy systémeme vazů a fascií. Tento systém zajišťuje nejen polohu orgánu, ale také jeho schopnost pohybovat se a reagovat tak na různé vnější vlivy (pohyb bránice při dýchání, činnost srdce, pohyby těla). Pokud je tento systém nějakým způsobem poškozen nebo narušen (operace, úraz, nemoc, stres, vadné držení těla atd.), klesá jeho schopnost vyrovnávat tyto vnější podněty, orgán se dostává do jiné pozice, je narušena jeho optimální funkce a tyto změny se pak mohou přenášet do vedlejších orgánů, ale i do pohybového aparátu.
Cílem této metody je obnovit jemnými manuálními technikami normální pohyblivost (mobilitu), napětí (tonus) a vlastní tkáňový pohyb (motilitu) vnitřních orgánů, okolních pojivových tkání a dalších oblastí těla, ve kterých je fyziologický pohyb narušen.
Terapeut nejdříve určitými specifickými technikami vytestuje oblast s největším napětím a následně jemným cíleným působením tuto oblast uvolňuje.
